Chodila jsem kolem něho, koukala na nápis, zástupy párkuchtivých, a po nějaké době mi to nedalo a zeptala jsem se svého islandského kamaráda, zda je to myšleno vážně nebo jako legrace. Ten se na chvilku zamyslel a pak říká: „Víš co, to je myšleno vážně...“ Já: „Fakt?“ - „Jo, jíme je hodně, jí je každý (i malinké děti, opravdu, sotva ho udrží v ruce - pozn. autora). Není to sice nedělní jídlo, ale jo, máme je hrozně rádi.“ Já: „A to plno lidí říká, že české národní jídlo je nejnezdravější na světě... evidentně neznají to vaše.“
Musím říct, že jsem už o tomto národním jídle leccos četla, takže zase takový šok to nebyl. Myslela jsem si však, že se to traduje v zahraničí a jde o nadsázku, protože ho jedí tak často a ne, že to je jejich nápad a jsou na to náležitě hrdí.
Porážkou jatečných zvířat, zpracováním masa a výrobou masných výrobků se zabývá SS, tedy Sláturfélag Suðurlands (v překladu Jateční společnost jižního Islandu). Pro Evropana poněkud morbidní zkratka, ale místním to nepřijde.
Co se samotného hotdogu týče, vypadá jinak než u nás. Místo klasického rohlíku, který zde neznají, je párek vložený v podélně rozkrojené žemli, která má mírně sladkou příchuť. Pokud si chcete tuhle krmi koupit, stačí u okénka říct: „Eina með öllu“, (čti eina met etlu), což znamená v podstatě jeden se vším. Co je to všechno? Tak samozřejmě párek, žemle, dále kečup, hořčice, často i remuláda (žlutá omáčka, něco mezi plnotučnou hořčicí a tatarkou), smažená a syrová cibule.
Věřím, že pro mnohé z vás to může být velmi překvapující, možná až šokující. Já sama jsem dříve žila v iluzi, že islandská kuchyně je podobné třeba té norské, či jiné severské. Bohužel je mezi nimi opravdu propastný rozdíl. Hot dogy, hamgurgery, hranolky, kila zmrzliny, spousty bonbónů, v lepším případě uzené maso a sem - tam nějaká ta ryba. To je běžná skladba jídelníčku.
Abych ale byla spravedlivá, nesmím zapomenout podotknout, že ve zdejších sklenících se pěstuje vynikající zelenina a na malých políčkách zase brambory, přičemž tyto výpěstky jsou častou přílohou k výše zmiňovaným pochutinám.
Velmi důležité je také dodat, že kvalita potravin na Islandu je nesrovnatelná s tou v Česku. Tak jako že se naší zemi přezdívá odpadkový koš Evropy, tak bych řekla, že Island by mohl být směle jednou z jejích výkladních skříní. I to nejlevnější je zde velice kvalitní. A to se týká jak dováženého zboží, tak toho z místní produkce.
Tolik na úvod k islandské kuchyni a nejběžnějším stravovacím návykům ostrovanů.
Článek původně zveřejněn na:
http://lenkafoltynova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=284730&bk=63835