První zprávy a dojmy
Tak, moji milí čtenáři, konečně jsem se dostala napsat aspoň pár řádků o tom, jak to se mnou vypadá na Islandu.
Moje cesta začala po 3. hodině ranní 27.4. na Srní na Šumavě. Petr mě vezl do Prahy. Odtud jsem jela autobusem do Berlína, kde jsem se přesunula na letiště Schönefeld a čekala na letadlo v 0.30 h. Trošku delší čekací doba...
Přiletěla jsem 28.4. v noci (ráno) na letiště do Keflavíku (čti Keplavíku). Následovalo čekání na bus do Reykjavíku a pak poslední přestup na další bus do Selfossu. Počasí nezklamalo, bylo zataženo, kolem 4 stupňů, pršelo a foukal silný vítr :-) Cestou do Selfossu lilo tak, že stěrače sotva stíhaly.
Vystoupila jsem na benzínové pumpě s názvem N1 a volala svému bývalému a budoucímu zaměstnavateli Ólimu (čti Oulimu), že už jsem teda tady. Takže pro mě přijede za 5 minut. Byl tam ani ne za 2 a přepadl mě zezadu ze zálohy. Pozdravili jsme se, chvilku na sebe radostně koukali a pak se nadšeně objali. (Menší divadlo pro řidiče autobusu, personál a zákazníky, ale proč ne, ať všichni vidí, že mě přijel vyzvednout a přivítat Óli z kempu :-) ) Zatím jsem zvládala komunikovat islandsky.
Obdobná situace, ovšem už bez publika se opakovala po příjezdu do kempu (kemp=Gesthús Selfossi, jedná se o dvouhvězdičkový hotel, přičemž pokoje jsou umístěny v chatkách s vlastním příslušenstvím, součástí komplexu je také kemp jak pro "pěší", tak pro přívesy či obytné automobily). Přivítala mě Lísa (Óliho žena) a Bibi (její matka). Bylo to moc fajn, ani jsem to nečekala.
Celkem ze mě spadla únava a vykládali jsme docela dlouho. Pravda, po nějaké době jsme přešli na angličtinu a k islandštině jsme se vraceli jen občas, ale nedalo se nic dělat, přece jen mám ještě velké mezery :-) A chtěla jsem jim toho tolik říct... I když i moje angličtina měla povážlivé trhliny. Nemohla jsem si např. ani za nic vzpomenout, jak se řekne letadlo a když mi Óli poradil, tak o tři věty dál už jsem byla stejně bezradná, jako předtím. Bylo prostě znát, že jsem 30 hodin nespala, pokud nepočítám krátká schrupnutí v letadle.
Po nějaké době jsme se rozloučili a já se šla ubytovat do chatky č. 6, kterou jsem si předem rezervovala, protože je moje oblíbená. Byla jsem nadšená. Krásná chatička, konečně na Islandu, kromě toho mě pozvali na večeři pro Čechy, kteří tu byli zrovna ubytovaní, jednoduše paráda...
Trochu jsem se vyspala a vyrazila na večeři. Ta byla taky fajn, i když jsem měla jako vegetarián jen první chod, žampionovou polévku. S lidma byla legrace, průvodce (i když ten zrovna není Čech, ale Slovák) znám, takže o to to bylo lepší.
Někdy asi kolem 10. večer jsem se dostala do chatky a za chvíli šla spát. Tak takhle vesele vypadal můj první den na Islandu.
:-)
(ja, 5. 5. 2012 22:40)