Island mýma očima

Málokterá záležitost vyvolává v posledních měsících na Islandu tak vášnivé debaty jako právě tato. – Čínský podnikatel Huang Nubo má v plánu koupit 300 km² na severovýchodě země. Strategické místo s názvem Grímsstaðir á Fjöllum(čti Grímsstadir áu Fjetlum, překlad Grímova místa v horách), s klasickým ubytováním typu gesthús, tedy jednoduše zařízené pokoje buď s povlečenými postelemi nebo možností použít vlastní spacák. Blíže zde: http://www.grimsstadir.is/?page_id=27 . Nedaleko se nachází např. nejvodnatější vodopád Evropy Dettifoss, pozoruhodné jezero Mývatn, národní park Ásbyrgi nebo stratovulkán Askja.

Pro mnoho Islanďanů nemyslitelná věc, zaprodat svou zemi, pro jiné vítaná příležitost pro rozvoj zahraničních investic a cestovního ruchu. Předtím, než se začnu zabývat těmito aspekty, popíšu vám i svoje osobní drama s touto záležitostí spojené.

Před několika lety, v době, kdy jsem o Islandu věděla zhruba to, že hlavním městem je Reykjavík, nachází se zde sopka Hekla, sopečná činnost je součástí téměř každodenního života, pak ještě kde zhruba leží, jakou má vlajku a že jednou ze skandinávských zemí, jsem četla jakýsi článek. V něm bylo napsáno, že v souvislosti s rozvojem čínského hospodářství se očekává nárůst čínských turistů v Evropě, potažmo i v České republice. V souvislosti s tím bude do budoucna potřeba asi 100 průvodců, kteří ovládají plynnou angličtinu a základy čínštiny. Velice mě to zaujalo. Cestovní ruch mě vždycky lákal, anglicky jsem uměla, takže zbývalo naučit se základy čínštiny a udělat si průvodcovský kurz. To druhé nebyl takový problém – našla jsem si agenturu, která tento kurz pořádala a začala. Ponechám nyní stranou jeho úroveň, podstatné bylo, že na jeho konci jsem obdržela požadovaný certifikát.

S čínštinou to bylo horší. Bylo složité dostat se k výukovým materiálům, kurzy v mém dosahu nebyly prakticky žádné anebo tak drahé, že jsem se rozhodla řešit to jinak. Nakonec se mi na internetu něco sehnat podařilo a tak jsem se začala učit. – Kreslila jsem znaky, učila se rozlišovat 4 druhy melodií, kterými lze říct jednu slabiku a měnit tím zcela její význam. A musím říct, že mě to hodně bavilo. Mám jazyky ráda a baví mě se učit jakýkoli, ale čínština vedla.

Společně se studiem jazyka jsem se začala zajímat také o čínskou kulturu, kuchyni, historii apod. A i když řada věcí byla velice zajímavá, musím říct, že tady jsem už tak nadšená nebyla. Nebudu rozebírat, co všechno za zvířata jsou schopni nebo přímo zvyklí Číňani použít k přípravě jídla. (Ano, dnes už, jako vegetarián, uznávám, že v tom, že mě to šokovalo, bylo trochu pokrytectví, protože mezi kuřetem, prasetem, psem, kočkou, krysou, hadem či jakýmkoli jiným zvířetem opravdu není rozdíl, jde jen o to, co je jaksi společensky přípustné...).

Další závažnou věcí je porušování lidských práv. Už jen to, že dochází k selekci nenarozených plodů ve prospěch chlapců, je děsivé.  A co teprve zabíjení novorozených holčiček. Dále už ani mnozí muži nemají jednoduchý život. Např. absence ochranných pomůcek při práci s jedovatými látkami, dlouhá, mnohdy i 16-ti hodinová pracovní doba, zákaz existence odborů... mohla bych pokračovat, ale o tomhle článek není. Jen jako perličku ještě přihodím, že nedávno jsem četla článek o pracovních podmínkách v měďných dolech v africké Zambii vlastněných čínskými podnikateli. Pracovníci si stěžovali, že zde nejsou dodržována základní lidská práva a tuzemské zákony. Organizace na ochranu lidských práv konstatovala, že „...Číňani se tu chovají jako doma v Číně“. Článek zde http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=721101 . Musím říct, že tohle mě dorazilo.

Ale zpátky k nám. I když jsem se hodně snažila, už se mi nikdy nepodařilo najít nic, co by potvrzovalo onen článek o 100 průvodcích s čínštinou. Tak jsem si řekla, že certifikát průvodce využiju jinak a začala hledat cestovní kanceláře, které poptávaly průvodce. A jednu našla, navíc zaměřenou na mou oblíbenou Skandinávii. To, že jsem nakonec dostala jinou práci, není v mém příběhu tak podstatné. Důležitější je, že jsem se dostala k norštině, která mě zaujala asi jako předtím čínština a poznala svého současného přítele. A ten mě přivedl k islandštině a Islandu. O svém vztahu k islandštině jsem už dříve napsala jiný článek, viz https://made-in-iceland.estranky.cz/clanky/z-islandskych-luk-a-lav.../islandstina-latina-severu.html .

Co se týče mého vztahu k Islandu, tak tam to rozhodně láska na první pohled nebyla. Moc jsem toho o něm nevěděla, přijeli jsme zrovna v době začátku krize (podzim 2008) a podle toho to všechno vypadalo. Lidé byli vyděšení, nepřístupní, skryté vystupovalo na povrch. Nebyla práce, najednou už cizinci ochotní dělat to, čím do té doby oni opovrhovali, nebyli vítaní. Do toho jejich nedochvilnost, nespolehlivost, laxnost.  Ale ani o tomhle dnes nechci psát. Zmiňuju to proto, že chci říct, že můj vztah k Islanďanům a celé zemi byl dost komplikovaný. Díky výše zmíněnému jsem dost často na Islandu trpěla pocitem méněcenosti, nikoho jsem nezajímala. Právě ta jejich nevšímavost mě ubíjela. Ke konci pobytu, když jsem už přece jen nějaké známé získala a tenhle pocit už nebyl tak zásadní, jsem si začala víc a víc uvědomovat, jak je zrovna ta nevšímavost úžasná. Ona má totiž i řadu výhod.

Nikdo vás nesleduje, co děláte, jak chodíte oblékaní, jaké máte auto, jakou máte práci... dosaďte si v podstatě, co chcete. (Pro představu – třebaže jsem v době, kdy jsem pracovala jako poštovní doručovatelka, cítila jakýsi druh uznání – ať už pocitově, když jsem se např. v obchodě objevila v pracovním oblečení, tak i slovně, když jsem řekla, jaké mám zaměstnání, nikdy se mi nestalo, že by naopak někdo dal najevo pohrdání, když jsem pracovala jako pokojská či uklízela v kině). Panuje zde velká míra osobní svobody. Ženy jsou rovnoprávné s muži, nikdo neřeší  sexuální orientaci  (premiérka Jóhanna Sigurðardóttir /Jóuhanna Sigurdardottir/je lesba), nábožensktví, nikdo neodsuzuje mladé, když mají předmanželské sexuální styky, žena si může vybrat, zda přivede na svět své dítě v nemocnici či doma... jen tak zlehka naťukávám pár témat, která jsou v jiných částech zeměkoule dost ožehavá. Když se Island ocitl na pokraji bankrotu, lidé si vymohli demisi vlády. V současnosti probíhá tvorba nové ústavy  za účasti veřejnosti. Viz https://made-in-iceland.estranky.cz/clanky/z-islandskych-medii/island---navrh---ustavni-rady-dorucen-parlamentu.html  Zmiňuji to proto, aby vynikl rozdíl mezi oběma popisovanými zeměmi.

A ještě pár slov o vztahu k zemi samotné. I když jsem většinu času strávila na jihozápadě ostrova, po procestování prakticky celého území mi začalo docházet, že je mému sdrci z nevysvětlitelných důvodů nejbližší jihovýchod. I když vím, že život tam je v současnosti hodně složitý (zvlášť pro cizince bez vazeb), ráda bych tam také trávila nějaký čas.

V současnosti se s menšími přestávkami učím islandsky čtvrtých rokem a myslím, že už nenajdu jazyk, který bych měla raději. Občas si vzpomenu na čínštinu a říkám si: „Budu se jí ještě někdy učit? Učila jsem se jí zbytečně? Byla to jen vstupní brána ke všem těm důležitým událostem v mém životě?...“ Tuhle jsem jen tak ležela a četla si zase v Dějinách Islandu kapitolu o krvavém století Sturlungů (čti Sturtlungů), o době, která těsně předcházela ztrátě nezávislosti. Říkala jsem si, jak je dobře, že je  to minulost a že všechnu tu strašnou bídu už mají Islanďané za sebou a jsou svobodný a nezávislý národ. Pár minut poté za mnou přišel přítel a říká: „Číňani chtějí kupovat území na Islandu. Údajně na stavbu turistického střediska, ale kdoví, jaké jsou jejich skutečné úmysly“. Úplně jsem ztuhla. Na povrch se drala otázka KDE?? Přítel, podobně šokovaný jako já, se za chvíli vrátil s pro mě zdrcující upřesňující odpovědí: „Na JIHOVÝCHODĚ“. V ten moment jsem odložila Dějiny Islandu a jala se hledat podrobnosti. A postupně přicházely.

Místo se jmenuje Grímsstaðir, rozloha 300 km², což je 0,3% rozlohy země. Tak velké území ještě nikdy nebylo cizinci prodáno. Pro představu – NP Šumava má rozlohu 690 km², takže se jedná o území téměř poloviční velikosti. Majitelé jsou pro, už byla podepsaná předběžná smlouva. Číňan Huang Nubo, který se prezentuje jako umělec, ale jedná se spíš o podnikatele a bývalého politického činitele, patří mezi několik set (myslím 162. místo) nejbohatších miliardářů – a teď některé prameny uvádějí na světě, jiné v Číně.  Tento člověk tvrdí, že jeho úmysly jsou naprosto čisté, že má v plánu vystavět velké turistické středisko a zpopularizovat tuto oblast. Plánuje ročně přilákat až 10 000 návštěvníků... Tolik oficiální záměry. Dále se totiž spekuluje, že pravým důvodem je tající Severní ledový oceán. Už dlouho se vedou spory o to, kdo bude mít přístup k těmto nově vzniklým námořním cestám. Ve hře jsou samozřejmě země na severu jako Rusko, Kanada, Norsko atd. Čína je jaksi moc na jihu, tak proč nezkusit koupit území, které je o hodně blíž...

Dlouho jsem seděla skleslá u počítače, protože ani kdyby měl pan Nubo úmysly opravdu čisté jako křišťál, mě to nemohlo uklidnit. Protože ten zapomenutý kus země, východ až severovýchod Islandu, který po staletí byl a v podstatě pořád je nejodlehlejším koutem Evropy, který byl na posměch ostatním vyspělejším částem ostrova, tak jako byl ostrov svou zaostalostí pro smích celé Evropě, tam by měl vzniknout projekt od ambiciózního miliardáře, pro kterého by docela jistě nebyla ochrana přírody na prvním místě?! V tu chvíli jsem pronesla: „Byl tohle ten důvod, proč jsem se začala učit čínsky?“. V duchu se mi už odvíjely nejrůznější scénáře, ve kterých jsem se vracela ke studiu tohoto jazyka a pak ho všemožně využívala právě v této oblasti Islandu.

Chtěla jsem znát názory co nejvíce Islanďanů. Velká část politiků byla pro, stejně jako premiérka Jóhanna Sigurðardóttir. Musím říct, že tímto postojem mě překvapila a trochu zklamala. Veřejnost už ale jejich nadšení nad přílivem zahraničního kapitálu a novými pracovními příležitostmi nesdílela. Islanďané jsou pověstní  hrdostí na svoji zemi.

Islandská legislativa je v současnosti taková, že pokud chce koupit pozemky na Islandu občan EU nebo EHP (Evropského hospodářského prostoru), je to v podstatě záležitost pouze prodávající ho a kupujícího. Pokud je ale zájemce z jakékoli jiné země, není to možné a každý konkrétní případ musí řešit ministr vnitra. Pokud ho schválí, je udělena výjimka. V posledních letech bylo takto uděleno na 25 výjimek. Žádná z nich nevyvolala takový rozruch jako Grímsstaðir. Nikdy se totiž nejednalo o tak velké území jako v tomto případě.

25.11. 2011 ministr vnitra, Ögmundur Jónasson (čti Egmundur Jóunasson), zamítl udělení výjimky pro prodej Grímsstaðir á Fjöllum čínskému podnikateli Huangu Nubovi. Na jeho stránku na Facebooku přichází velké množství děkovných vzkazů (i ten můj). Lidé vyjadřovali svou hrdost na tím, že mají ministra, který nezaprodal svou zemi a dal přednost národním zájmům. Zahraniční tisk (a já také), se podivoval na tím, jak je možné, že došlo k zamítnutí, když většina vlády s prodejem souhlasila. Huang Nubo projevil zklamání nad vývojem situace a prohlásil, že opouští tento záměr. I mezi Islanďany nejen ve vládě se ozývají hlasy, že byl vyslán signál zahraničním investorům, že jsou v zemi nevítaní.

Doufám, že Grímsstaðir zůstane v rukou Islanďanů. Vášnivá debata, která řeší tyto otázky obecně, ale zdaleka není u konce.

Další info:

www.made-in-iceland.estranky.cz/clanky/z-islandskych-medii/ministerstvo-prumyslu-pomaha-huangu-nubovi.html

www.made-in-iceland.estranky.cz/clanky/z-islandskych-medii/zklamany-a-rozhorceny-nubo-se-nevzdava.html